tradiční Japonsko / traditional Japan

Ryokan - jídelna, dinning room in traditional japanese B&B
Ryokan - jídelna, dinning room in traditional japanese B&B

Scroll down for English

 

Ryokan je tradiční japonský penzionek, kde se o vás postarají jako o krále! (dobře ať je to tématické, tak jako o císaře). Bylo to nejlepší ubytování, co jsme v Japonsku zažili! A celkově nejlepší zážitek. Rozhodně to musíte při své cestě do Japonska vyzkoušet!

Jeli jsme sem autobusem z Nagana. Autobusy staví před a za hlavním vlakovým nádražím. My odjížděli do Tokagushi ze zastávky pro busy č. 70/71  (ta naproti Starbucks). Jízdenku si koupíte v kanceláři dopravce hned u zastávky. Kupuje se to v automatu na lístky. Já byla úplně ztracená, takže hodná slečna za přepážkou mi to pomohla koupit.  Zpáteční jízdenka mě stála 2100 jenů. - jízdní řád a mapka na fotkách dole. Autobus přijel téměř na čas a nás čekala víc jak 50 minutová vyhlídková jízda přes Nagano do Togakushi v horách.

Musím smeknout před řidičskými schopnosti autobusáka. Jako projet uzounkými serpentinami v téměř kolmém náklonu a vyhnout se protijednoucím vozidlům s autobusem, kterej už něco pamatuje, bylo téměř nadlickým úkolem! On to dal s tradičním japonským stoickým klidem.

v autobuse z Nagana do Togakushi / in the bus heading to Togakushi

Oshi Ryokan

Dorazili jsme do Togakushi, zastávka Hōkōsha (宝光社) - Hokoša. Je tu maličká vesnička s krásným výhledem na vrcholky Japonských Alp. Hned u zastávky je také vchod, respekitve x desítek příkrých schodů k chrámu Hokoša. Jde o jeden z 5 chrámů komplexu Togakuši. Popíšu víc níže.

 

My zamířili přes silnici k našemu Ryokanu.  Celé místo vyzařovalo nesmírnej klid. Umocňovala to ještě nádherně kvetoucí třešeň před domem. Vítr nefoukal. Ani list se nehnul.

 

Přivítal nás strašně milej pan domácí s manželkou. Dostali jsme hned japonský dřevěný pantofle - mě byli trochu malý :-( Prostě západní velká noha. 

Ukázali nám náš pokojík. Jednoduchá čtvercová místnost s podlahou z tatami, s velkými posuvnými japonskými stěnami. Bylo tam asi 10 °C! Uprostřed stálo kotatsu - nízký stoleček a podním byla taková deka a 2 sedátka.  Oni jsou to spíš takový polštáře s opěrkou. A co bylo hlavní pod tím stolečkem se topilo! Nějaké elektrické vyhřívání. Takže okolo mohla bejt ukrutná zima, ale s nohama pod stolkem se člověk celkem zahřál. No ještě tu byl přímotop. Naštěstí. Přece jen na 10 stupňů nejsem zvyklá. :-D

 Dostali jsme jukatu  (domácí kimono) do který jsme se hned převlekli. To je tak pohodlný! 

 

Co nás totálně překvapilo byl extra rychlej internet. Se spojením jsme měli celkem problem v celým Japonsku. Šlo to blbě, pomalu, nebo vůbec. A tady uprostřed hor, daleko od civilizace, nejrychlejší internet co jsem snad vůbec kdy zažila!

 

Celý video z Ryokanu najdete tady.

Přemek v jukatě popíjí čaj matcha u vyhřívaného stolečku Kotatsu v našem pokoji
Přemek v jukatě popíjí čaj matcha u vyhřívaného stolečku Kotatsu v našem pokoji

Pan domácí se nás zeptal v kolik hodin si přejeme, aby nám přišel rozestlat a v kolik si ráno přejeme snídani. 

V ryokanu to tak chodí, prostě se o vás starají. Většinou máte k dispozici i lázně (onsen) - větší či menší. Což jsme měli i my. Obrovská jakoby vana s opravdu horkou vodou a vedle koutek se sprchou.

 

Onseny jsou v Japonsku velice populární. Když jdete do veřejných, tak vás tam nepustí s tetováním! Nebo pustí, ale budou na vás divně koukat. Tetováním je známá yakuza - mafie. Obyčejní spořádaní občané tetovaní nejsou! Takže já tam jít ani nezkoušela. :-/

 

Záchody tu byly klasický japonský 'vesmírný' :-) Ještě poznámka, když bydlíte u někoho doma, nebo v ryokanu, většinou je nosíte uvnitř pantofle a na záchod se přezouváte do speciálních záchodových pantoflí. Nevím proč. Ale bylo tomu tak i tady.

 

No a to spaní bylo na tradičních futonech. Na jednom futonu jsme spali i v Tokyu a bylo to strašně tvrdý! Tady nám dali dva celkem vysoký futony na sebe, takže měkkoučko, pohodlíčko. Dostali jsme k tomu velkou duchnu - přece jen přes noc klesla teplota zas k těm 10 °C. A tradiční japonský polštářek plněný něajkými slupkami či co. Byl pohodlnej.

jídlo v ryokanu

Snídani a pak i večeři jsme měli v místnosti připravené jen pro nás dva. Domací nás opět obsluhovali.

Jídlo už bylo připravené. Přišli jsme o pár minut později, takže nám vajíčka lehce vystydla. Měli jsme samozřejmě k dispozici celý kotlík rýže, termosku s horkou vodou na matcha čaj. Dostali jsme i kávu a malou smetanku. Bylo tedy volské oko s rajčátkem, zeleným chřestem a zelným salátem. Uzená ryba. Naložená zelenina a studené nudle opět s nějakou zeleninou. Nechyběla polévka miso a malý kysaný nápoj - jakoby sladký kysaný mlíko.

 

Ve stejné místnosti se pak podávala i večeři. Byla z několika chodů a vtipné zrychlené video z celého hodinového hodování najdete u mě na youtube.

Už si nepamatuji v jakém pořadí to šlo, ale měli jsme samozřejmě polévku miso, pak nějakého vařeného mořského vlka se zeleninou, tak různě naloženou. Pak zeleninu i rybu a krevetu v tempuře - smažené v testíčku, pak nějaké křepelčí vajíčko, mezitím na ochutnání sklenku sake...bylo toho víc, už si přesně napamatuju :-( Ale vím, že nakonec přišly soba nudle a já už vůbec nemohla! Jo a desert bylo ovoce. Nějaké hroznové víno a jablko.

 

japonská snídane / traditional japanese breakfast
snídaně / breakfast

Togakuši

Při snídani se nás pan domácí  zeptal, zda chceme jít někam na túru, což jsme opravdu měli v plánu. Odběhl a vrátil se se zvonečkem. Prý už letos zahlédl pár medvědů, co se probudili ze zimního spánku. Teď se potulují po okolí a maj hlad. Tak ať si vezmeme zvoneček, prej je odežene... Tak trochu mi to zkazilo náladu na chození po lesích a prozkoumávání okolí, který je plný hladových medvědů.

Potkala jsem medvěda ve Wiskonsinu v USA a nebyl to nejpříjemnější zážitek ,ač to byl 'jen' baribal. Jednou o tom sem napíšu, slibuju. Jenže nemám vůbec chuť si to zopakovat ještě jednou, třeba že se zvonečkem v ruce.

 

Bylo nádherně, takže ven jsme šli.  Zvoneček přivázanej na batohu. Chtěli jsme si projít celé okolí a všechny chrámy Togakuši plus lesní botanickou zahradu. Nebudu vás napínat. Ač jsem se stále rozhlížela na všechny strany a hledala odkud přiběhne medvěd a ač jsme potali snad jen 5 lidí, tak na medvěda jsme fakt nenarazili.

 

Togakuši prý znamná - skryté dveře. Váže se k tomuto místo pověst o bohyni slunce Amaterasu. Ta se schovala v nebeské jeskyni, před svým agresivním bratrem a tím uvrhla svět do temnoty. Ostatní bohové se snažili Amaterasu vylákat z úkrytu. Zkoušeli vzbudit její zvědavost tím, že před jeskyní prováděli úžasné taneční kreace. Bohyně slunce pootevřela kamenné dveře jeskyně, aby nakoukla ven a zjistila co se děje. Bůh Síly ji ryhle dveře vytrh a odhodil je pryč, aby jí zabránil se znovu schovat. Tyto kamenné dveře dopadly sem nad Nagano a vytvořili celou horu Togakushi.Dnes tu najdete 5 svatyň. 4 z nich jsou zasvěceny těm 4 bohům, co pomohli vylákat Amaterasu z jeskyně a jeden patří bohu vody.

Podle mě je nejkrásnější chrám, nebo svatyňka, Hokosha. Nejníže položené místo v celé této oblasti. Na konci dubna tu ležel ještě sem tam sníh. Přístup je po strmých schodech lemovaných velkými japonskými cedry.

Vedle dřevěné svatyně s vyřezávanými ornamenty, draky a želvami je mimo jiné budova s velkými okny a uvnitř jsou dvě krásně zlatem zdobená taková jakoby nosítka, na kterých je taková zmenšenina chrámu. Už jsem podobnou věc viděla několikrát, a popravdě netušim co to přesně je. Ví někdo?

Pokračovali jsme dál lesem okolo nějakého hřbitova plnýho rozkvetlých narcisů do vesničky k prostřednímu chrámu Chu-sha, který je zasvěcený bohovi moudrosti. Minout ho nemůžete. Nejprve vás upoutá veliká šintoistická brána. Za ní schody a tam svatyně. Mě se libil výhled od brány do údolí a na hory. Jak všechno kvetlo...Ale Nagano odtud vidět neni. Z tohoto místa vede několik turistických tras. Koukněte dolu na mapku. ↓

 

My se vydali po červené 2 km dlouhé cestě k nejsvatěšímu místu - chrámu Oko-sha. Tam totiž dopadly ony kamené dveře. Svatyně nic moc, ale ta cesta k ní je zážitek.

Můžete sem přijet i autem, nebo autobusem. Je tu velké parkoviště. Krásné čisté záchody. Restaurace a obchůdek se suvenýry.  - To ještě ten zážitek neni :-)

Měla jsem namysli cestu od parkoviště lemovanou prý až 800 let starými japonskými cedry. Jdete a připadáte si maličcí. Dýchá na vás taková posvátná úcta vlastně k přírodě. Některé posvátné stromy jsou opleteny lanem s ozdůbkama. Okolo teče potůček... Zen.

 

Všimla jsem ti tu, že někteří návštěvníci když pristoupí ke svatyni tak 2x tlesknou. Prý tak máte vzbudit boha, než se začnete modlit, aby vás slyšel. Takže jestli se za něco bezúspěšně modlíte, třeba váš bůh spí. Vzbuďte ho!

 

Togakushi hiking trials
Togakushi hiking trials / Turisticke trasy nad Naganem v Togakusi

In the heart of the Japan Alp, and often dubbed "the rooftop of Japan", the area around Nagano boasts dramatic scenery which provides a perfect location for visitors in search of nature-based activities. We long for a rest. To be somewhere hide for a few days. Togakushi seemed as a perfect place. It was recently designated as a “power spot” thanks to specific geological formations. Well the place is just a superpeaceful!

 

If you visit Togakushi, you will most likely travel by public bus (one hour) or car (forty-five minutes) from Nagano City. The road, which was built in anticipation of the 1988 Winter Olympics, ascends into the mountains along broad switchbacks. Reaching the high plains of theKaminochi 上水内 district, it skirts the lower flanks of Iizunayama and passes a number of tourist stops before arriving at the village of Togakushi. The area now is an idyllic mountain enclave, supported by a moderate flow of visitors who come to see the leaves turn in October, strap on skis, snowboards, and snowshoes in the winter, camp and hike in the spring and summer and of course, eat the wellknown Togakushi soba year-round.

We took bus number 71 from Nagano Train Station (the stop is in front of the Starbucks) in direction of Togakushi, and ran along the vertiginous bird-line driveway, giving panoramatic views of the city as they wind up the mountain around a series of hairpin bends. Alighted at Togakushi-Hokosha for the lower shrine. Time table and fare list see at the pictures above.

 

I booked two nights at a ryokan, which is a type of traditional Japanese inn. Those places are typically featured tatami-matted rooms, communal baths, and other public areas where visitors may wear yukata (casual kimono). Our Ryokan in Togakushi is run by Mr. Oshi and his family. Frankly, this was the best stay of our trip! In traditional Ryokan owners will work hard to make you feel at home. I fell like a queen! It is situated just a 5-minute walk from lower Togakushi Shrine - Hokosha, Oshi Ryokan was used to cater for pilgrims. The main building is 250 years old with a thatched roof. Our room was very basic, fitted with tatami (woven-straw) flooring and futon bedding and a seating area with a low table - kotatsu - table covered by heavy blanket. Under the table was some heating. Thanks god! because the temperature in the room was 10 °C!

And at the corner was an extra heating. So we wore yukatas and enjoyed high speed internet :-D drank tea and ate some little homemade sweets...

 

Mr. Oshi asked us when we wish to go to the bed, because they have to prepare futon bedding for us. And also when we withs to have a breakfast and if we choose western of Japanese style. Of course we had Japanese breakfast and it was a very interesting and tasty affair! Be at the dining room on time! Otherwise your breakfast get cold! As our fried eggs :-/

We have a dinner here as well. It is a bit pricier for travellers on a budget but you will be fed like royalty! It is worth for it!

 

The bath was also quite a Japanese experience. There is a big tube with very hot water - such relaxing! My videos from our stay find here - in Czech language and here short video from our dinner.

 

Morning the other day Mr. Oshi ask us if we plan to go hiking. We confirmed. He said that bears already wake up after their winter sleep, they go around, searching for food because they are very hungry...this message definitely didn't make my day. He gave us a little bell. It should keep us safe. We fasten the bell to our backpack and went to discover Togakushi Temple complex. Fortunately we didn't meet any bear!

 

Nestled in these valleys stand a consortium of religious sites, all of which orient toward the mountain’s flanks. Today they are known as the Five Shrines, with the three main ones referred to as Okusha, Chūsha, and Hōkōsha. Although they are now designated as Shintō shrines, they were formed an intricate nexus of Buddhist, Shintō, and Shugendō elements. The origins of the site date back to at least the eleventh century. 

 

I do like the legend with is linked to this area:

One day, the goddess of the Sun, Amaterasu, got upset with her brother’s aggressive behavior and

locked herself in a heaven cave. In order to save the world from the darkness, other deities came up with an idea of partying in front of the cave to get Amaterasu’s attention. When she slightly opened the door to peek out and see what’s going on, one of the deities (god of strength) promptly grabbed the door and threw it down to this world. Where the door landed turned into Mt. Togakushi, where Togakushi Shrine had been built. Today the complex consists of 5 major

shrines (Okusha, Kuzuryusha, Nakasha, Hinomikosha and Hokosha) that enshrines deities who helped Amaterasu to come out of the cave, and the water god.

 

The shrines of Togakushi are connected both by roads and hiking trails (see the map above). Visitors would first arrive at the torii gate of the lower shrine - Hokosha, where a long flight of stairs leads to its praying hall. The artistic beauty of this shrine is very impressive, with its intricate carvings on the shrine’s structure.

A two kilometer ascent from here takes you to the middle shrine - Nakasha, which stands at the top of a small town of shops and restaurants. The shrine features a praying hall with nice architecture, a small waterfall, and sacred trees which are over 800 years old.

The entrance to the upper shrine - Okosha is a further two kilometers uphill from the middle shrine. From the parking lot and bus stop starts the two kilometer long approach to the shrine, which is lined by over 300 tall Japanese cedars tower straight up to the sky! It is believed that the strong life force of the Togakushi Mountain range has the power to purify built up toxins, energize vitality, and to bring good fortune and the power to achieve aspirations.

 

I've noticed that people clap their hands at Shinto shrines. The reason is to wake up the good and draw the god's attention to the payer. So if you pray for something without success, maybe your god is sleeping. Clap your hands!

Write a comment

Comments: 0